Kapavka

Kapavka představuje v současné době jednu z nejrozšířenějších pohlavních chorob, se kterou je dnes možné se ve světě setkat. Projevuje se obvykle v podobě hnisavých zánětů vylučovacích a pohlavních orgánů, v některých případech konečníku, ale také třeba spojivek. Pokud s léčbou kapavky nezačneme včas, nebo dokonce vůbec, může jak u mužů, tak i u žen, vést k neplodnosti. Během léčby je nutné držet sexuální půst. Další důležitou informací je skutečnost, že léčba tohoto onemocnění je zákonem stanovena jako povinná. Což znamená, že osobám, které se léčbě vyhýbají, hrozí trestní stíhání. Jinými slovy pokud dostanete kapavku, vždy existuje možnost, že skončíte svůj život bez dětí a navíc v kriminále.

V roce 2000 bylo jenom na území USA zaznamenáno téměř 400 000 případů kapavky, jejichž léčba stála, a každý další rok stojí, více než miliardu dolarů. Je možné říci, že jde o „chorobu mladých“: zhruba tři čtvrtiny zaznamenaných případů totiž spadá do věkové skupiny 15 - 29 let. V ní jsou potom nejpostiženější ženy ve věku 15 -19 let, mezi muži jde o skupinu 20 - 24 let.

Je zřejmé, že nejčastější způsob přenosu tohoto onemocnění představuje pohlavní styk. Kromě toho je ale také možný přenos z nakažené ženy na dítě během porodu,  což má nejčastěji za následek oční infekci novorozence. Jde o zánět očních spojivek,  který je mezi novorozenci podle statistik jednou z hlavních příčin slepoty. Během těhotenství je proto na místě nechat si udělat vyšetření kromě jiných nemocí také na kapavku. K této formě projevu kapavky nicméně na území ČR téměř nedochází: v českých porodnicích totiž novorozenci při podezření na toto riziko zpravidla bývají preventivně ošetřeni látkou, která rozšíření infekce spolehlivě zabrání.

Jako standardní inkubační dobu v případě kapavky lékaři uvádějí období dvou až čtrnácti dnů. U žen se první příznaky objevují nejčastěji mezi 4. a 7. den po nakažení, u mužů potom zhruba mezi 2. až 5. dnem. V žádném případě ale není možné spoléhat pouze na případné symptomy, které se objeví během této doby. U některých nakažených jedinců totiž může trvat dokonce několik měsíců, než se symptomy projeví!

Co se týče v současnosti užívaných způsobů diagnostiky kapavky, můžeme rozlišit tři základní techniky, které se v ní obvykle používají. Vždy je přitom k této operaci potřeba provést výtěr, případně odběr vzorku výtoku.

Podstatou první techniky, označuje se jako tzv. barvící test, je barvení vzorku na bakterii, přičemž jde o výtěr výtoku z cervixu nebo penisu. Vzorek se v laboratoři obarví, a následná prohlídka výsledku za pomoci mikroskopu odhalí případnou přítomnost původců kapavky. Výsledky této metody však nejsou ve všech případech stejně průkazné. Je-li pacientem muž, test lze považovat za spolehlivý, zatímco u žen tomu tak není. Uvádí se, že zhruba polovina pacientek, které jsou nakažené, „projde“ testem na kapavku s negativním výsledkem! Barvicí test proto není hlavním nástrojem diagnostiky tohoto onemocnění.

Rozšířenější jsou v současnosti výtěry moči případně cervikální výtěry, v nichž se během laboratorních testů hledají geny bakterií způsobujících kapavku. Jde o lékaři velice často užívanou techniku, a to zejména díky větší přesnosti jejích výsledků.

Třetím způsobem, jak odhalit nákazu kapavkou je potom tzv. kultivační test. Takto se označuje procedura založená na sledování růstu bakterií za kontrolovaných laboratorních podmínek. Během tohoto testu umístí vzorek výtoku do nádoby, v níž je následně uchován po dobu dvou dní, aby bakterie mohli dále růst. Test je přitom citlivý a tedy i spolehlivý podle toho, z jakého místa vzorek odebereme. Za pomoci této metody je možné otestovat také ty bakterie, které jsou odolné vůči některým lékům.

Pokud jde o samotný průběh onemocnění, při nákaze kapavkou jsou nejčastěji prvním postiženým místem pohlavní a vylučovací orgány. A to konkrétně močová trubice, případně děložní hrdlo, samotné vagíně se infekce obvykle vyhýbá. Mimo těchto oblastí se ale infekci také daří v konečníku nebo ústní části hltanu, a v očních spojivkách.

S postupným rozšiřováním choroby se bakterie do stávají do dělohy a následně také vejcovodů, přičemž tak mohou způsobit zánět pánve. Ten přitom může u postižené vést jednak k neplodnosti, ale také v případě otěhotnění  mimoděložnímu těhotenství. V neposlední řadě je kapavka rizikové onemocnění také z toho důvodu, že nákaza výrazně zvyšuje pravděpodobnost infikování virem HIV.

Pokud je nakaženým muž, může s největší pravděpodobností očekávat obtíže při močení spojené s nepříjemným pálením a řazením, čemuž se odborně říká dysurie. Mimo tohoto projevu je onemocnění často doprovázeno hustým hnisavým výtokem z močové trubice. Pokud kapavka není léčena, můžou se bakterie rozšířit také do oblasti varlat a nadvarlat, nebo prostaty, což je obvykle doprovázeno svrběním nebo bolestí. Výsledkem neléčené kapavky potom u muže může být neplodnost.

V případě, kdy je infikovanou osobou žena, jsou hlavními příznaky nákazy kapavkou jednak výtok z vagíny, dále výše popsané potíže s močením spojené s častější potřebou, ale také krvácení. A to bud´v podobě krvácení po pohlavním styku, nebo v období mezi jednotlivými menstruacemi. Stejně tak je možné, aby kromě vaginálního výtoku došlo také ke hnisání zaníceného děložního hrdla. V některých případech nicméně děložní hrdlo (cervix) může zůstat bez jakýchkoliv viditelných změn. Obecně pak platí, že pokud u pacientky s podezřením na výskyt kapavky dojde k zánětu močové trubice, který je zároveň doprovázen popsaným zánětem děložního hrdla, je pravděpodobné, že se v tomto případě skutečně jedná o kapavku. Současný výskyt těchto dvou příznaků je totiž běžný právě pouze u těch žen, kterým následně testy potvrdí nákazu. Pokud se již infekce stačila rozšířit ještě dále, kdy hrozí zánět pánve, obvyklými symptomy potom bývají křeče a bolestivost, případně krvácení, ale také horečka nebo nutkavé dávení. Dodejme ještě, že kapavka u žen často nebývá doprovázena žádnými z příznaků, které jsme si popsali, případně dojde k výskytu symptomů slabých nebo jejich neobvyklých kombinací. Jde tedy o situace, kdy postiženou vůbec nemusí napadnout, že by mohla být infikována tímto onemocněním. Nejde přitom o zanedbatelný počet případů: podle statistik se uvádí, že tato „kapavka bez příznaků“ přestavuje až polovinu všech zaznamenaných případů!

Kromě popsaných variant kapavky postihující pohlavní orgány je možné mít infekci, která zasáhne oblast kolem konečníku, a to jak u žen, tak i u mužů. V těchto případech mezi hlavní příznaky kapavky patří anální výtok nebo svrbění, které je doprovázeno nepříjemným a bolestivým nutkáním stolici, nebo také krvácením.

Co se týče léčby kapavky, její základ spočívá zejména v podávání antibiotik. Dříve se také pro tyto účely často používal penicilin. Následkem zvýšení odolnosti vůči antibiotikům (tzv. antibiotické rezistence) nicméně došlo k omezení jeho využití pro tyto účely. Vzhledem k tomu, že v současné době je nákaza kapavkou poměrně často spojena také s výskytem chlamydií, předepisují někdy lékaři takovou sadu antibiotik, která má zlikvidovat původce obou těchto onemocnění. Protože je v případě kapavky mimořádně důležité, aby choroba byla skutečně vyléčena, aby nehrozila recidiva, nestačí pouze brát předepsané kombinace léků. Podstatnou součástí léčby je proto také provádění následných kontrolních testů, jejichž účelem je ověření toho, zda infekce byla skutečně potlačena, a pacient proto s jistotou není tím, kdo by mohl kapavku dále přenášet. Lékaři také zpravidla doporučují, aby si postižený udělal seznam svých sexuálních partnerů z poslední doby a popřemýšlel nad tím, kteří z nich by mohli být také infikováni. Těmto osobám by potom měl doporučit návštěvu lékaře.

Vzhledem k tomu, že kapavka se řadí mezi onemocnění, k jejichž přenosu dochází v podstatě výhradně prostřednictvím pohlavního styku, je snadné doporučit účinnou prevenci. Za tu samozřejmě můžeme označit pokud ne přímo věrnost jednomu sexuálnímu partnerovi, tak přinejmenším jejich důkladný výběr. Kromě toho můžeme snížit riziko nákazy také pomocí bariérové antikoncepce.



další články