Mezi nejnepříjemnější nemoci patří ty, jež se přenášejí pohlavním stykem a napadají intimní partie našeho těla. Jejich příznaky jsou pro člověka nepříjemné, mnohdy mají i zdravotní důsledky a v neposlední řadě se postižený cítí trapně a díky pocitu studu se mnohdy bojí vyhledat i lékaře. Vždyť snad jenom kromě hypochondrů se většina smrtelníků vyhýbá lékaři jako čert kříži, i když ho potřebuje vyhledat ve zcela normální záležitosti. Natož pak se na něj obrátit s tak intimní věcí.

Opar nemusí postihnout jen oblast rtů člověka, ale i intimní partie těla. Takovéto onemocnění je ještě mnohem nepříjemnější už jenom proto, že podobně jako opar na rtu nejde zcela stoprocentně vyléčit. Většinou se musí pacient smířit s tím, než se mu bude pravidelně vracet. Proto pokud to jen trochu jde, je lépe se tomuto onemocnění vyvarovat. Je to onemocnění virového původu, způsobuje ho virus zvaný herpes simplex (zkráceně HSV2). Tento opar se projevuje jako bolestivé puchýřky v oblasti genitálií.

Toto onemocnění bylo poprvé diagnostikováno v osmdesátých letech 20. století v USA. Jeho název je zkratkou toho, co tato choroba způsobuje: jde o syndrom snížené imunity organismu v důsledku infikace virem HIV (původně Acquired Immuue Deficiency Syndrome). Tento vir tedy lidském těle uměle navozuje takové příznaky, které oslabují přirozenou obranyschopnost lidského organismu. Následkem toho dochází k výraznému ohrožení zdraví celou řadou dalších, mezi jinými také nádorových, onemocnění.

Virem HIV se lze nakazit třemi způsoby. Nechráněným pohlavním stykem, podáním krve, ve které se vyskytují jeho částice, ale také přenosem infekce z těhotné ženy na její dítě. Z tohoto důvodu dnes existuje povinnost vyšetření na přítomnost viru HIV jako součásti dalších vyšetření, která se provádí během vstupní prohlídky v těhotenské poradně. Tato povinnost je přitom ukotvena v českém právním řádu (v Zákoně o ochraně veřejného zdraví). I když tato třetí varianta šíření nákazy není v ČR nejrozšířenější, přesto je důležité ji nepodceňovat. Každý by proto měl znát alespoň ty nejdůležitější informace, které se týkají těhotenství a možného rizika nákazy HIV/AIDS.

Cytologické vyšetření se provádí pomocí mikroskopického stěru buněk zevní a vnitřní části děložního hrdla. Představuje spolu s kolposkopií a gynekologickým vyšetřením základ gynekologické prevence. Proč se vlastně provádí? Slouží totiž jako základní forma k odhalení předrakovinových změn a hlavně rakoviny děložního hrdla. Onkologická cytologie tade slouží jako hlavní vyhledávací metoda. V těhotenství je odběr proveden jako běžná součást základního vyšetření.

A jak probíhá vlastní vyšetření? Z povrchu děložního čípku a kanálu jeho hrdla se během klasické gynekologické prohlídky provádí takzvaná kolpopskopie a odběr buněk. Ty jsou rozetřeny na sklo a zafixovány alkoholovým roztokem. Takto upravený preparát je odeslán do specializované laboratoře. Kvalitně vyplněná průvodka dělá také divy. Ta musí obsahovat naprosto přesné informace o vyšetřované osobě, například jestli užívá antikoncepci nebo zda není těhotná a spousta dalších důležitých informací. Po takovémto vyšetření odchází pacientka domů, kde může vykonávat běžnou činnost.

Jedinou možností jak potvrdit nebo vyvrátit podezření, že došlo k přenosu infekce HIV, je podstoupit krevní test přímo pro virus HIV. Není tedy možné nákazu odhalit během běžně prováděných vyšetření krve. Což tedy znamená, že dokud se sami nerozhodnete podstoupit test na HIV pozitivity, nečekejte, že překvapivým bonusem jiných vyšetření bude zpráva o tom, že jste nebo nejste HIV pozitivní.

Pokud dnes člověk - například po bujarém večírku s divokým závěrem - přemýšlí nad tím, které druhy pohlavních chorob vlastně zná, pravděpodobně si nejdříve vybaví AIDS, kapavku, nebo syfilis. Nemoc se kterou se přitom může setkat nejčastěji,ale s největší pravděpodobností v tomto výčtu nenajdeme. Jsou to právě chlamydie: jedna z nejrozšířenějších infekcí v celé Evropě, a to nejen mezi pohlavními chorobami. Podle dostupných čísel, která v žádném případě nejsou úplná, se každý rok nakazí několik stovek tisíc lidí!

Kapavka představuje v současné době jednu z nejrozšířenějších pohlavních chorob, se kterou je dnes možné se ve světě setkat. Projevuje se obvykle v podobě hnisavých zánětů vylučovacích a pohlavních orgánů, v některých případech konečníku, ale také třeba spojivek. Pokud s léčbou kapavky nezačneme včas, nebo dokonce vůbec, může jak u mužů, tak i u žen, vést k neplodnosti. Během léčby je nutné držet sexuální půst. Další důležitou informací je skutečnost, že léčba tohoto onemocnění je zákonem stanovena jako povinná. Což znamená, že osobám, které se léčbě vyhýbají, hrozí trestní stíhání. Jinými slovy pokud dostanete kapavku, vždy existuje možnost, že skončíte svůj život bez dětí a navíc v kriminále.

Vedle spolehlivého partnera obvykle bývá zmiňován v souvislosti s předcházením nákaze některou z pohlavních chorob také kondom. I když jde o velice rozšířený prostředek ochrany před tímto druhem onemocnění, přesto kolem něj panují mnohé nejasnosti. Někteří lidé považují kondom za takřka zázračnou pomůcku, která je ochrání snad i tehdy, pokud jej budou nosit akorát v kapse. Jiní zase snad pokaždé očekávají, že v nejhorším praskne, a i když ne, tak to stejně nemusí nic znamenat. Proto se teď podíváme na kondomy blíže. Povíme si to nejdůležitější o spolehlivosti kondomů, jejich výhodách i nevýhodách, a o tom, jak je používat správně.

Syfilis je možné považovat za jednu z vůbec nejnebezpečnějších pohlavních chorob. A to z toho důvodu, že na rozdíl od některých jiných lze na následky syfilidu dokonce zemřít. Toto onemocnění se u infikovaných osob projevuje ve třech stádiích. Nejprve se v oblasti pohlavních orgánů objeví rudý vřed, kterému pacienti mnohdy nepřikládají větší pozornost také proto, že nebývá bolestivý. Pokud se v tento moment nezačne s léčbou, tak zhruba tři čtvrtě roku od chvíle, kdy se člověk nakazil, začnou se podobné vředy objevovat i na jiných místech, přičemž je možné, aby takto nakonec pokryly celé tělo. Tento „vředový pokryv“ je také obvykle doprovázen horečkami, vypadáváním vlasů nebo nechutenstvím. V případě, že ani přes tyto varující příznaky nemocný nevyhledá lékaře, nastupuje poslední fáze choroby. V této situaci už dochází k ohrožení životně důležitých orgánů, například mozku a srdce, které může skončit smrtí.