Syfilis

Syfilis je možné považovat za jednu z vůbec nejnebezpečnějších pohlavních chorob. A to z toho důvodu, že na rozdíl od některých jiných lze na následky syfilidu dokonce zemřít. Toto onemocnění se u infikovaných osob projevuje ve třech stádiích. Nejprve se v oblasti pohlavních orgánů objeví rudý vřed, kterému pacienti mnohdy nepřikládají větší pozornost také proto, že nebývá bolestivý. Pokud se v tento moment nezačne s léčbou, tak zhruba tři čtvrtě roku od chvíle, kdy se člověk nakazil, začnou se podobné vředy objevovat i na jiných místech, přičemž je možné, aby takto nakonec pokryly celé tělo. Tento „vředový pokryv“ je také obvykle doprovázen horečkami, vypadáváním vlasů nebo nechutenstvím. V případě, že ani přes tyto varující příznaky nemocný nevyhledá lékaře, nastupuje poslední fáze choroby. V této situaci už dochází k ohrožení životně důležitých orgánů, například mozku a srdce, které může skončit smrtí.

Proti syfilidu nicméně existuje účinná obrana. Pokud je nákaza odhalena zavčas, je možné jej vyléčit podáváním penicilinu. Dodejme ještě, že, stejně jako u kapavky, je vědomé neléčení této pohlavní choroby podle zákona trestné. Syfilis zároveň v žádném případě není možné brát jako nějakou raritní chorobu, se kterou se můžeme setkat akorát tak při četbě životopisu Albrechta z Valdštejna. Jen za rok 2006 se totiž na území ČR zaevidovalo více než 1500 nových případů.

Syfilis je choroba bakteriálního původu, která se přenáší v podstatě pouze pohlavním stykem, a to v jeho různých podobách (tedy i během orálních nebo análních praktik). Kromě toho může v těhotenství dojít k přenosu z matky na dítě, což je ve srovnání s pohlavním přenosem mnohem méně obvyklé. Pokud nicméně k přenosu onemocnění na nastávající matku dojde, může to vést jednak k nakažení plodu, které se u něj může projevit ve formě jeho těžkých deformací, ale také k potratu. V naprosto ojedinělých případech může být syfilis přenesen také prostřednictvím infikovaných předmětů (například při jídle) nebo velice blízkém kontaktu s nakaženou osobou. Technicky možné je také nakazit se během krevní transfuze. V tomto ohledu nicméně může být čtenář klidný: krev je z tohoto důvodu na přítomnost syfilidu testována, takže tento způsob nákazy je v běžném životě možné prakticky vyloučit.

Pokud jde o doporučení týkající se prevence této choroby, lze doporučit samozřejmě důkladný výběr sexuálních partnerů, a poctivé dodržování pravidel hygieny. Používání kondomu sice není možné považovat za naprosto spolehlivý způsob ochrany, ale přesto snižuje nebezpečí přenosu syfilisu na minimum.

Léčba a testy

Pokud se vám i přesto povede sice se nakazit, ale aspoň také zavčas chorobu odhalit, připravte se na pobyt v nemocnici. Léčba tam probíhá zejména za pomoci podávaných antibiotik - nejčastěji penicilinu. Pokud je pacientem člověk alergický na penicilin, neznamená to pro něj výraznější ohrožení. Pro tyto případy totiž existují také jiné druhy účinných léků. Léčba přitom umožňuje vyhnout se jinak závažným následkům choroby. Samozřejmě ale pouze v případě, pokud je onemocnění rozpoznáno včas. Je-li syfilis u pacienta ve své první fázi, nebo ještě na začátku druhé, nemusí se nakažený obávat výraznější újmy na zdraví . Pokud je ale nemocný už ve třetí fázi choroby, pravděpodobně se už nepodaří léčbou odstranit všechny způsobené škody na zdraví, a pravděpodobně by měl raději počítat s určitým stupněm trvalých následků.

Co se týče diagnostiky této choroby, původní podezření se zpravidla ověřuje dvěma způsoby. Tím prvním je vyšetření krve (tzv. serologické vyšetření) případně vyšetření mozkomíšního moku (tzv. BWR test). Důležitou vlastností těchto technik testování je možnost jejich použití nezávisle na tom, v které ze tří fází onemocnění se pacient nachází. Tyto metody jsou hlavním nástrojem dnešní diagnostiky syfilis v západní Evropě. Druhou možností jak odhalit nákazu syfilidem je mikroskopické zkoumání bakterií z místa nálezu, přičemž se pro tento účel používá vzorek získaný z „prvního vředu“, anebo bílé vyrážky, která se objeví v ústní dutině. Výraznou nevýhodou tohoto způsobu testování je skutečnost, že jej lze využít pouze v případě, kdy je pacient v první nebo druhé fázi onemocnění.

Syfilis natřikrát: hlavní fáze choroby

Jak jsme si již řekli, v případě syfilidu lze rozlišit tři hlavní fáze nemoci. Prvním příznakem první fáze je obvykle tvrdý vřed, který zpravidla nakaženého nebolí. Tento vřed se objevuje na místě, kudy došlo k infikaci původcem choroby. Pokud jde o velikost vředu, nejčastěji se pohybuje v rozmezí půl až dvou a půl centimetru. V případech, kdy dojde k nákaze v oblasti pohlavních orgánů, dojde kromě vředu také k výraznému zduření mízních uzlin v oblasti třísel, přičemž se oba příznaky nemusí objevit současně. Pokud se infekce dostane do organismu na jiném místě, dojde také ke zduření mízních uzlin, které k tomuto místu mají nejblíže. A nyní to nejdůležitější: vřed se během jednoho měsíce, maximálně šesti týdnů, sám zahojí. Toto ale bohužel není signálem toho, že by choroba ustoupila, nebo že nešlo o syfilis. Naopak. Takto končí první fáze nemoci, a tedy také období, kdy bylo nejjednodušší infekci zlikvidovat, a kdy postiženému hrozila nejmenší újma na zdraví. Dodejme ještě, že nadcházející druhá etapa onemocnění je také dobou, kdy je infikovaný člověk pro své okolí nejnebezpečnější: riziko nákazy je zde výrazně vyšší než v první nebo naopak poslední fázi choroby.

V druhém stádiu syfilidu je hlavním symptomem této choroby rozsáhlá vyrážka, která se objevuje na různých částech celého těla zejména v podobě bílých stroupků. Stejně tak je možné, aby se vyskytovala v oblasti ústní dutiny. Spolu s ní také dochází k dalším zduřeninám mízních uzlin. Onemocnění se dále projevuje tím způsobem, že jak různé části těchto vyrážek tak i zduřeniny se průběžně objevují a pak znovu mizí. Stejně tak je možné, že během tohoto sekundárního období oba symptomy zmizí úplně, a potom se určitou dobu zdánlivě nic neděje.

Toto období klidu, lékaři označované jako tzv. latentní stádium, v podstatě signalizuje, že infekce se různými cestami postupně dále šíří tělem nemocného. Výsledkem je nejprve obtížně rozeznatelné a zároveň těžké poškození napadeného organismu. Latentní stádium choroby potom obvykle velice překvapivě střídá její třetí fáze, někdy také jinak označovaná jako tzv. pozdní syfilis. Tato fáze může přijít po uplynutí poměrně dlouhé doby od nakažení, a to v řádu let. Uvádí se, že v některých případech může propuknout třeba až 20 let po té, co se infekce dostane do těla. Syfilis tedy určitě nemůžeme považovat za nějaké „sezónní“ onemocnění, které si člověk odbude během jednoho dvou měsíců, a pokud zničehonic odezní zvláštní příznaky, znamená to, že o nic nešlo.

Během této třetí fáze dochází k závažným poruchám osobnosti, demenci postiženého, a také k progresivní paralýze. Tyto psychické změny doprovází neméně drastické dopady na tělo. Často se v podstatě rozpadá kožní tkáň obličeje, oblast v okolí nosu, nebo třeba patra. Kromě těchto nejviditelnější změn se objevují také postižení nervové soustavy, cévní soustavy a srdce. Rovněž dochází k postižení kloubů. Takto rozsáhlé následky ovšem v dnešní době najdeme v rozvinutých zemích obvykle pouze v naprosto výjimečných případech. V rozvojových oblastech jde nicméně stále o jev mnohem méně neobvyklý.