Kondom

Vedle spolehlivého partnera obvykle bývá zmiňován v souvislosti s předcházením nákaze některou z pohlavních chorob také kondom. I když jde o velice rozšířený prostředek ochrany před tímto druhem onemocnění, přesto kolem něj panují mnohé nejasnosti. Někteří lidé považují kondom za takřka zázračnou pomůcku, která je ochrání snad i tehdy, pokud jej budou nosit akorát v kapse. Jiní zase snad pokaždé očekávají, že v nejhorším praskne, a i když ne, tak to stejně nemusí nic znamenat. Proto se teď podíváme na kondomy blíže. Povíme si to nejdůležitější o spolehlivosti kondomů, jejich výhodách i nevýhodách, a o tom, jak je používat správně.

Kondomy nepředstavují pouze spolehlivou ochranu před otěhotněním, HIV/AIDS a ostatními sexuálně přenosnými chorobami, ale také před žloutenkami typu B a C. Člověk, který tedy důsledně dodržuje používání kondomu nemusí mít obavy jak z kapavky, syfilidu (příjice), ale také nejrozšířenější infekce tohoto druhu: chlamydií. Dodejme jenom, že kondom, na rozdíl od přenosu nemoci, jako antikoncepční prostředek nemusí být vždy úplně spolehlivý: chrání totiž pouze zhruba v 82 až 98%. Kromě toho se uvádí, že kondom také dokáže - zhruba ze 70% - ochránit před virem vyvolávajícím rakovinu děložního čípku (tzv. HPV vir – Human Papilloma Virus).

Bezpečná ochrana

Pokud jde o jeho spolehlivost, kondom podle výsledků dostupných studií v případě, že se skladuje a používá správně , můžeme považovat za naprosto spolehlivý prostředek ochrany před nákazou. Často se v této souvislosti cituje výzkum, kdy bylo vybráno 245 párů, ve kterých byl jeden z dvojice HIV pozitivní a u druhého bylo bezpečně prokázáno, že nakažený není. Polovina všech párů přitom kondom používala při každém styku, druhá polovina jen někdy. V případě dvojic, které kondom používaly pokaždé nedošlo ani k jednomu přenosu infekce, zatímco u těch, kdo v tomto nebyli důslední, došlo k nákaze u každého desátého páru.

Vždy ale musíme počítat s tím, že kondomy nepropouští původce pohlavních chorob pouze tehdy, pokud jsou výrobcem testované a byly správně skladovány. To znamená, že je nevystavujeme vyšším než pokojovým teplotám, nepřijdou do styku se slunečním světlem, a nemáme je ve vlhkém prostředí. V opačném případě nám výhody latexu – třeba skutečnost, že kondom můžeme osminásobně natáhnout než praskne – budou k ničemu. Pokud to tedy shrneme: spolehlivost tohoto způsobu ochrany je daná především tím, že víme jak s nimi zacházet, než tím, co pro nás firmy udělají při jejich vývoji.

Důležité je samozřejmě také nepodceňovat výběr té správné velikosti. Není přitom ani tak podstatné, jak je kondom dlouhý, ale spíš to, jakou má šířku. Experti na kondomy prohlašují, že kondom musí pevně sedět, ale nesmí škrtit. Doporučují jeho výběr podle změřeného obvodu penisu při erekci. Pokud je na balení uvedená šířka výrobku, zvolte takový kousek, aby obvod penisu byl o trochu větší, než je dvojnásobek udané šířky kondomu. Jedině taková velikost vám potom zaručí že kondom nesklouzne v situaci, kdy to bude nejméně potřeba.

Další výhody

Ve srovnání s dalšími prostředky mají kondomy ale i jiné výhody. V první řadě nejsou drahé, a neexistuje pouze jeden typ, na který si člověk chtě nechtě musí zvyknout. V současnosti jsou na trhu různé druhy, které člověk může zvolit podle toho, jaký tvar a velikost mu vyhovuje. Na rozdíl od různých prášků, ať už sloužících jako antikoncepce nebo ochrana před pohlavními chorobami, se kondomy neprodávají na lékařský předpis. Navíc jsou dostupné prakticky všude a téměř kdykoliv. Za podstatnou výhodu můžeme považovat také to, že jejich užívání nevede – jako třeba hormonální antikoncepce - k žádným vedlejším účinkům.

Jak jsme si ale už naznačili, ani jejich používání nicméně není zcela bez problémů: není vždy snadné myslet na to, jestli jsme balíček s kondomem měli na správném místě, a nenosili jsme jej například zmačkaný roky v peněžence a podobně. Ani sama doba skladování není neomezená: zpravidla je doba, po kterou se dá bezpečně používat (doba expirace vyražená na obalu) pouze 3 až 5 let. V situaci, kdy je delší dobu na špatném místě, se doba expirace výrazně zkracuje. A určitě není vhodné ji jakkoliv odhadovat.

Když ochrana selže

Ve výjimečných případech kondomy při souloži skutečně mohou prasknout. Riziko ale určitě nemůžeme považovat za příliš vysoké: podle dostupných údajů k tomu dochází jenom zhruba ve 2% všech případů. Pokud se ale bavíme o „nehodách“, častěji dojde k jejich sklouznutí. Velice důležité je zde to, jestli k této situaci dojde ještě před ejakulací, nebo až po ní. V prvním případě je samozřejmě nutné vždy použít nový kondom. Tuto situaci můžeme považovat za méně rizikovou. Dojde-li k prasknutí nebo sklouznutí kondomu až po výronu semene, obvyklým doporučením je potom aby se žena vymočila, a následně ze sebe sperma tzv. „vyskákala“. Jakkoliv tato rada může znít, řekněme neobvykle, je velice důležitá.

Podstatné je totiž za těchto okolností to, aby se žena nesnažila sperma vypláchnout. V opačném případě by je totiž s největší pravděpodobností dostala ještě hlouběji do svého těla! Po této operaci se doporučuje nanést do pochvy tzv. spermicidní pěnu, případně některý z podobných prostředků, a alespoň hodinu jej nechat působit.

Stejně tak lze také následně požádat svého lékaře o předpis tzv. postkoitální antikoncepce, která je za tímto účelem používána už dlouhá léta.

Šlo-li o pohlavní styk s potenciálně rizikovým partnerem, a má-li proto žena podezření, že se mohlo dojít k nákaze některou z pohlavních chorob, neměla by otálet, a co nejdříve navštívit lékaře. Není přitom nejdůležitější, zda půjde o jejího gynekologa, nebo už přímo venerologa. Lékař potom konkrétně doporučí nejvhodnější způsob vyšetření.

Pokud má některý z partnerů silné obavy z toho, že mohlo dojít zejména k přenosu viru HIV, je také možné, aby navštívil některé z blízkých AIDS center (jejich seznam spolu s kontakty lze najít na www.aids-hiv.cz). Tam mohou v závažných případech doporučit nasazení pro podobné situace speciálně určených kombinací léků proti tomuto viru, které již v dnešní době dovedou snížit riziko infikace na minimum. Má to ale jeden háček: pro tento typ léčby – označuje se jako postexpoziční profylaxe – musí pacient sáhnout do kapsy pěkně hluboko. Podávané medikamenty totiž jednak není možné hradit z veřejného zdravotního pojištění, ale zejména vůbec nejde o levnou záležitost. Postexpoziční profylaxe vás totiž může snadno vyjít až na několik desítek tisíc korun.